Postřehový závod

Na trati o délce 1-2 km umístíme kolem 30 turistických a topo- grafických značek, které se užívají v turisticko-branných závodech. Značky jsou očíslovány vzestupně a umístěny podél značené trati, obvykle v rozmezí 15-25 metrů na obě strany od trati a ve sta- noveném rozmezí výšek (obvykle do 2 metrů od země). Každá hlídka je vybavena startovní legitimací a tužkou.

Závod může probíhat ve dvou alternativách:

a) Závodníci běží po trati a zapisují do startovní legitimace jed- notlivé značky. K výslednému času trati se připočítávají trestné minuty (za každý nenalezený terč 1 minuta).

b) Závodníci běží po trati a zapisují do startovních legitimací ne- jen jednotlivé značky, ale i jejich význam. K výslednému času trati se připočítávají dvě trestné minuty za každou nenalezenou značku a jedna trestná minuta za špatně určený význam značky. Posuzujeme tak nejen postřeh závodníků, ale i jejich znalosti to- pografických a turistických značek.

Závod s mapou

Na vyznačené trati o délce 2-4 km jsou na orientačně význačných bodech v terénu umístěny očíslované terče (např. na křižovatkách cest, na místech křižování potoka s cestou, na soutoku potoků, na vrcholech kopců apod.). úkolem hlídky je proběhnout co nej- rychleji trať a do mapy nebo náčrtku zakreslit umístění terčů. Při 10 kontrolních terčích připočítáváme k času na trati za každou nezakreslenou nebo špatně zakreslenou kontrolu 5 minut. Používáme základních map měřítka 1: 10 000, q : 15 000, map orientačního běhu nebo rozmnožených mapových náčrtků.

Azimutový závod

Hlídky musí proběhnout co nejrychleji neznačenou trati v délce 1-2 km. Jednotlivé postupné cíle jsou udány azimutem a vzdáleností (např. 1200, 90 m). Délka jednotlivých azimutových úseků by ne- měla přesáhnout 200 m.

Pro závod je vhodný mírně členitý terén vzrostlého lesa. Obvykle zařazujeme 10-20 kontrol. Na konci každého azimutového úseku je terč s udáním dalšího azimutového úseku a razítko nebo per- forační kleště, kterými si hlídka zaznamenává projití úseku do startovní legitimace.

Hlídka je vybavena startovní legitimací a busolou. Vítězí ta hlídka, která proběhne trať za nejkratší čas a má zaznamenány všechny kontroly. Vynechání některé z kontrol znamená diskvali- fikaci.

Mikroorientační závod

Trasu závodu tvoří 4-6 azimutových úseků, které má hlídka uve- deny ve startovní legitimaci. Jednotlivé kontrolní body nejsou v te- rénu označeny. Hlídka po absolvování trati zůstane stát na místě, kam ji dovedl poslední azimutový úsek. Vítězí hlídka, která dojde nejblíže ke správnému cíli. V tomto závodě se nehodnotí rychlost závodníků, nýbrž přesnost nastavení azimutu a odhadu vzdáleností.

Závod v orientačním běhu

Orientační běh je samostatné sportovní odvětví s vlastním svazem. Přesto má své místo i v turistice mládeže jako jedna z přípravných forem turistiky. Úkolem hlídky nebo jednotlivce je v co nejkratším čase nalézt všechna kontrolní stanoviště zakreslená v mapě; pře- kreslí si je do své mapy a současně dostane i slovní popis umístění kontrolních bodů.

Trať vedeme zalesněným kopcovitým terénem a jednotlivá kon- trolní stanoviště označujeme dobře viditelným červenobílým lampió- nem. Postup mezi jednotlivými kontrolními stanovišti je libovolný a závisí na taktice závodníka. Délka trati se pohybuje od 2 km pro mladší žactvo až po 12 km u juniorů. Aby se závodníci odbíhající od kontrolních stanovišť a přibíhající k nim neviděli, je vhodné volit mezi azimuty tupé úhly.

Vítězí ten, kdo proběhl všechna kontrolní stanoviště v co nej- kratším čase. Pro děti a mládež je vhodné zařadit do závodu 4-7 kontrolních stanovišť. Obvykle se závodí podle map zhotovených pro orientační běh.

A teď něco pro ty úplně nejmenší

Cesta pohádkovým lesem

Pohádkové dobrodružství spojené s aktivním pohybem je určeno dětem z mateřských škol a jiskrám. Děti absolvují cestu v doprovodu rodičů nebo starších sourozenců. Akce vznikla v Severočeském kraji a byla dárkem organizované turistiky dětem k jejich svátku - Mezinárodnímu dni dětí. Od té doby se akce pořádá vždy nejbližší sobotu či neděli před MDD.

Do pohádkového lesa můžeme zařadit:

• Poznávání větviček stromů a keřů. Volíme jen známé dře- viny jako je bříza, dub, borovice, smrk, modřín, z keřů šípek, trnka, černý bez apod. U dětí předškolního věku stačí znalost základních jehličnatých stromů a u těch nejmenších se spokojí- me s určením, zda předložená rostlina patří nebo nepatří do lesa; v tomto případě připravíme dvě větvičky lesních stromů a dva druhy pokojových rostlin. Kontrolu můžeme zařadit hned na začátek trasy jako podmínku vstupu do pohádkového lesa. Při hodnocení ovšem budeme benevolentní a při neúspěchu necháme dítě s rodiči znovu větvičky prohlédnout a opravit původní tvrzení. Do lesa se nakonec musí dostat každé dítě.
• Hledejte Honzu! V určité vzdálenosti od značené cesty je ukryt český Honza, třeba na malé lesní mýtince, u velkého stromu nebo na kopečku. Kdo Honzu najde, dostane za odměnu jednu ze zlatých buchet, které mu upekla na cestu jeho máma.
• Žvýkačková střelnice. Děti házejí nalezenými šiškami na žvý- kačky zavěšené na větvích stromu, a to tak dlouho, dokud se nestrefí. Žvýkačky je vhodné zavěsit do různých výšek a vzdá- lenost hodu odstupňovat podle stáří dětí. Kontrolu umístíme o míst, kde je možné šišky snadno najít. Dbáme, aby děti neházely proti slunci.
• Zlatý poklad mohou tvořit čokoládové mince, odznaky a další předměty ukryté pod pařezem, za stromem nebo mezi kameny. Děti poklad najdou pomocí buzoly. Poklad ukryjeme do něko- lika míst a děti jdoucí po sobě dostanou pokaždé jiný azimut. Volíme kratší vzdálenosti a azimut musí dětem nastavit pořa- datel na kontrole. Nejde o Znalost azimutu, ale o první seznámení s busolou, tedy jako celá akce má i tato část především moti- vační smysl.
• Trpasličí stráň je plná lízátek a jiných dobrot. Na stráň se však mohou vyšplhat jen ty děti, které na molitanové Žíněnce předvedou pěkný kotoul.
• Do pomerančového lesa se děti dostanou přes lanovou lávku zhotovenou ze dvou lan napjatých nad sebou ve vzdálenosti výšky dětské postavy. Pro starší děti můžeme lanovou lávku umístit přes malý potůček nebo prohlubeň, ale vždy s ohledem na bezpečnost dětí. Rodiče dávají dětem záchranu. Pomeran- čový les umístíme nejlépe na okraji lesa, kde rozvěsíme pomeran- če na nízké větve stromů. Je vhodné vybrat takový směr, aby pomeranče byly po celou dobu akce osvětleny sluncem. Pome- ranče zavěšujeme na slabé motouzy. Obdobně můžeme uspořá- dat i banánový les.
• Perníkovou chaloupku, hlídanou zlou ježibabou, může před- stavovat větší krmítko nebo bouda u lesní školky pobitá perní- kem zabaleným v celofánu. Děti musí tak, aby ježibaba neviděla, uloupnout po jednom perníčku a utéct s ním Z její zahrádky.
• Co do lesa nepatří. V určeném úseku trasy mají děti za úkol Zjistit předměty, které do lesa nepatří. Kdo v závěru nedovede kouzelníkovi vyjmenovat předměty, které do lesa nepatřily, musí se vrátit a všechno si znovu pečlivě prohlédnout. Možná, že na příští vycházce upozorní tyto děti někoho ze svých ka- marádů nebo dospělých, že třeba prachovka od svačiny, kelímek od krému nebo obal od čokolády patří Zpět do batohu a doma do popelnice.
• Setkání s pohádkovými bytostmi podmiňuje nějakou tělo- výchovnou aktivitu, např. k vodníkovi se děti dostanou po dřevěných plackách umístěných ve vlhkém terénu. Odměnou jim může být barevná pentlička s emblémy akce; vodník takové pentle rozvěsil po okolních stromech. Budulínkovi musí děti ukázat, jak se podlézají kořeny pařezu, aby se dostal z liščího doupěte. Vílu Amálku mohou děti vysvobodit z moci hrozitán- ského draka, pokud se do něho strefí šiškou.
• Zaječí dráha se umísťuje na rovném úseku lesní cesty. Za- čátek a konec úseku hlídají zajíci, kteří sledují, zda děti dovedou pelášit tak rychle jako oni. Vejde o závod, pouze o rychlé proběhnutí asi padesátimetrové vzdálenosti.
• V lese strašidelných hadů najdou děti ve větvičkách stromů a keřů vpletené hady Ze sladkého želé. Děti musí prokázat trochu důvtipu a šikovnosti, aby dostaly hady Z nesnadno do- stupných větví.
• Od doktora Bolíto dostanou děti tabletku vitamínu C a re- cept na Zdraví: hodně pohybu na čerstvém vzduchu.
• Loupežníkům mohou děti ukrást sladký poklad jen tehdy, přiblíží-li se k němu po ležící kládě. Kláda musí být dostatečně široká, pojištěná proti posunutí a nesmí mít kluzký povrch. Rodiče dávají dětem Záchranu.
• "Ach, to je dálka, táto, mámo, vezměte mě na koníka," hlásá nápis na stromě, doplněný vtipnou kresbou. Pokud někdo z rodičů opomene dětem text přečíst, upozorní je na nápis dobrý skřítek. Cesta k datlí kontrole je pak především aktivi- tou rodičů a ovšem i zdrojem radosti dětí.
• Na palouku víl si děti zatančí podobně jako víly. Pokud budou víly s jejich tancem spokojeny, ukáží jim směr další cesty.

Pohádkové cesty tematicky zaměřené

Výše uvedené aktivity jsou pouze ukázkami toho, co můžeme v po- hádkovém lese pro děti připravit. Pořadatel si vybere některé z nich, případně si vymyslí další. Stačí jen sledovat televizní večer- níčky a pohádky a námětů bude bezpočet.

Daleko náročnější formou Cesty pohádkovým lesem jsou akce tematicky zaměřené. Příkladem může být Zakleté království, které pro děti připravili turisté z Klášterce nad Ohří. Tato pohád- ková cesta stimuluje u dětí pojmy dobra a zla, jak je-tomu u většiny pohádek. Na začátku trasy vypravěč děti seznámil s obsahem po- hádkové cesty: Zlý černokněžník proměnil mávnutím čarovné hůlky celé království v les. Kouzlo bude trvat tak dlouho, dokud se nenajdou odvážné děti, které se nebojí namáhavé cesty, překonají překážky a přijdou černokněžníkovi zodpovědět jeho otázky.

Děti se na trase setkávají s dobrými a zlými pohádkovými bytost- mi. Dobré jim při cestě radí a pomáhají, naopak zlé musí přelstít svými výkony, znalostmi a rychlostí.

Další monotematicky zaměřenou pohádkovou cestou jsou Ci- pískovy první krůčky. Tato akce spatřila světlo světa v Jičíně. Děti při pochodu sledují dobrodružství loupežnického synka Ci- píska a na kontrolách si je připomínají kresbami Radka Pilaře. Střílejí z Pistole, koulejí kuželky, pomáhají s divočákem vyhánět jenerála z Řáholce, zkusí si jako Cipísek udělat krok za tmu a přestat se bát a nakonec se vydají k jičínským branám podívat se, kde kdysi Rumcajs ševcoval.

Podobná cesta se dá jistě připravit na motivy kterékoliv pohádky nebo dokonce pověsti s vazbou k danému okolí. úspěch závisí jen na fantazii a nápaditosti pořadatelů.

Kouzla zimního lesa

Tato akce je určitou protiváhou Cesty pohádkovým lesem. Na rozdíl od ní nejde však o pohádkovou akci, ale o zajímavou vy- cházku rodičů s dětmi, zaměřenou na poznání zimní přírody. Kouzla zimního lesa mají dětem ukázat, co všechno dovede vy- kouzlit zimní příroda, počínaje romantickými sněhovými čepicemi stromů, přes závěje jiskřícího sněhu až po bizarní obrazy, vytvořené jinovatkou ve spleti větví. Akce by měla rodiče s dětmi podnítit k dalším vycházkám do zimní přírody.

Vzhledem k roční době zkracujeme trasu na 4-6 km a průběh kontrol organizujeme tak, aby se na nich děti dlouho nezdržovaly a zbytečně neprochladly.

Nejvhodnějším termínem je sobotní nebo nedělní odpoledne v druhé polovině prosince, tedy v období kolem zimního slunovratu. kdy je den poměrně krátký, a druhou polovinu cesty absolvují její účastníci již za soumraku.

Opět předkládáme návrh vhodných aktivit:

• Les sněhuláků může být vstupní aktivitou pochodu. Podél cesty je postaveno několik sněhuláků, kteří zvou děti do lesa a ukazují jim další cestu. Na konci úseku je "zlý" sněhulák, který nechce děti pustit dál, dokud ho nezasáhnou sněhovou koulí.
• Houby na sněhu. Na zasněženém palouku pod větvemi niž- ších stromků se ukrývají sladké houby. Pořadatelé je zhotoví ta- vením cukru s malým množstvím másla. Tavenina se naleje do formičky a do ní se zasune špejle, která po ztuhnutí taveniny vy- tváří nožičku houby. Každé dítě si smí najít a odnést jednu houbu.
• Kdo žije v lese? Lesní i domácí zvířátka, získaná z vystřiho- vánek, nalepíme na špejli a rozmístíme ve vysokém lese. Jednotlivé skupiny dětí si mohou tyto trofeje odnášet jen pokud zvířátko poznají a správně určí, zda žije v lese.
• Kteří ptáci na zimu odlétají? Na větve stromů umístíme několik ptáků, kteří na zimu neodlétají (např. vrabec, kos, datel, sýkorka) a mezi nimi je jeden pták, který na zimu odlétá (např. vlaštovka, kukačka). Kdo z dětí pozná, který z ptáků v této roční době do našeho lesa nepatří, má zajištěn vstup do ptačího lesa, kde se větve stromů ohýbají sladkými cukrlátky. Na tuto kontrolu můžeme použít vycpanin ptáků z biologických kabinetů nebo vhodné obrázky.
• Lesní vláček. Vláček udělají rodiče s dětmi na připravené klouzačce, umístěné nejlépe v lesním úvozu. Pokud někdo při jízdě spadne, musí celý vláček jízdu znovu opakovat.
• Spaste naše duše. Na této kontrole se mají děti seznámit s tísňovým signálem SOS (...---...). Ve vzdálenosti 50-100 m od trasy vysílá zraněný turista signál SOS. Úkolem dětí je objevit zraněného turistu a zapamatovat si tísňový signál.
• Stopy zvířat. Na začátku úseku jsou vyobrazena tři zvířata a u nich jsou uvedeny odpovídající stopy. Děti mají po přejití určitého úseku pochodu zjistit, kterému z uvedených zvířat patří skutečné stopy ve sněhu, ukázané pořadatelem. Pokud to neví, musí se vrátit na začátek úseku a stopy znovu porovnat s vyobra- zenými.
• život zvířat. celou trasu můžeme proložit obrázky lesních zvířátek, případně i otázkami o jejich životě. Děti mají zvířátka poznat a zodpovědět dané otázky. Odpovědi jsou koncipovány jako výběrové a do legitimace jim je zapisují rodiče. Například u jedné z kontrol mají děti rozhodnout, zda zajíci v zimě škodí tím, že:
  a) rozhrabávají sníh a půdu;
  b) okusují větve a kmeny stromů;
  c) podhrabávají se do seníků s voňavým senem.
  Alternativy je vhodné doplnit vtipnými kresbami, aby byly ná- zorné i pro děti předškolního věku.
• Království vichřice. Aktivitu zařazujeme, pokud v lese na- jdeme vývraty. Úkolem dětí je přejít přes vyvrácené kmeny a určit, o jaké stromy jde. Rodiče dávají při přecházení kmenů dětem zá- chranu. U další klády si funkce vymění; sami přecházejí po kládě a děti dávají záchranu. Ukrytý bateriový magnetofon reprodukující skučení vichřice a šum stromů může celkový dojem vhodně umoc- ňovat.
• Krmítko hojnosti. Každé dítě má odevzdat do krmítka hoj- nosti po jedné dobrotě pro zvířátka. O vhodnosti krmítka se po- radíme s příslušným mysliveckým sdružením. Pokud se nám po- daří získat ke krmítku myslivce se psem, máme postaráno o další zpestření pochodu. Myslivec pak bude rozhodovat o vhodnosti dárků pro zvířátka. Pořadatelé ovšem musí už v propozicích děti k donesení dárků pro zvířátka vyzvat.
• Svítící zvířátka. Na dalším úseku vedou děti k cíli svítící zvířátka, vděčná za donesené dárky. Zvířátka se dají zhotovit z plas- tikových hraček s píšťalkami. Píšťalky vyjmeme a nahradíme ma- lými žárovkami s objímkami, napájené plochými bateriemi. Tuto atrakci zařazujeme až v závěrečném úseku, aby ji děti vychutnaly za soumraku.
• Stezku odvahy, úsek asi 100 m dlouhý, absolvují děti bez ro- dičů. Umisťujeme ji na klikatou lesní cestu, tvořící odbočku od značkované trasy.
• Hvězdný les bývá posledním úsekem zimního pochodu. Cesta je značena svítícími hvězdami (dají se zhotovit, nebo koupit v NDÁ, kde se prodávají jako adventní hvězdy). U každé hvězdy čeká děti nějaký úkol, například krátký běh, skákání po jedné noze, hod šiškou na cíl apod.
• Vánoční nálada. Závěr trasy se obvykle odehrává na lesním palouku s ozdobenými stromečky. Každé dítě si odnáší po jedné ozdobě se stužkou a nápisem Kouzla zimního lesa.

V samém závěru pak čeká děti táborák, u něhož se mohou za- hřát teplým čajem a opéct si uzeninu.

Celá akce má být koncipována tak, aby se malí turisté o životě v lese dozvěděli co nejvíce a co nejpoutavější formou.

Toulky zlatem podzimu

Jde o akci masového charakteru, určenou pro rodiče s dětmi, případně pro družstva mladších členů TOM a družiny jisker, které absolvují trasu pod vedením svých vedoucích. Akce má výrazné přírodovědné zaměření a měla by být určitým impulsem k pod- chycení zájmu dětí o tuto činnost. Vhodným termínem je konec září nebo první polovina října, kdy příroda hýří nejen barvami, ale i pestrostí plodů.

Trasa pochodu je proložena kontrolami, kde se účastníci se- znamují s podzimní přírodou, a v následujících úsecích trasy pak prokazují své znalosti, případně dovednosti.

Převážná část pochodu by měla vést zalesněným terénem, pří- padně po okraji lesa, loukami s okolním křovinatým terénem nebo údolím potoků. Není vhodné umísťovat trasu do monokulturního lesa.

Pro značení směru pochodu se osvědčily listy stromů na bílých čtvrtkách formátu A5, chráněných slabou polyetylénovou fólií. Celou trasu můžeme rozdělit na několik úseků, označených vždy jedním druhem listu (javorový, lískový, bukový, habrový, hlohový, jasanový les), pokud možno takovým, který v dané části lesa pře- vládá nebo se alespoň hojně vyskytuje.

Většina úkolů má být vázána na znalost přírody a koncipována tak, aby se děti při pochodu také něco naučily. Nejprve se děti v určitém úseku musí s vybranými přírodninami seznámit a teprve na jeho konci mohou prokázat své znalosti.

Opět zde naznačíme některé příklady:

• Najděte stromy, jejichž listy jsou v příslušném úseku použity ke značení, a doneste od každého jeden list do cíle. Doma si děti mohou z listů založit miniaturní herbář.
• Jedovaté rostliny. V dalším úseku vylepíme obrázky jedova- tých rostlin s názvem a se značkou jedu (lebka se zkříženými hnáty). Na konci úseku umístíme několik skutečných rostlin, z nichž jedna nebo dvě jsou jedovaté. Úkolem dětí je označit jedovaté rostliny symbolem jedu (např. vraní oko, culík zlomocný, lilek černý, ná- prstník, konvalinky, tis).
• Kde rostou číšky? Podél cesty jsou rozmístěné větvičky se šiškami (borovice, modřín, smrk, jedle, olše). U kontroly na konci úseku jsou položeny zvlášť větvičky a zvlášť šišky. Pikolem dětí předškolního věku je přiřadit šišky k větvičkám, zatímco mladší žáci musí větvičky navíc pojmenovat.
• Krása a nebezpečí hub. Na lesním palouku nebo ve vysokém lese jsou umístěny houby, označené názvem, případně i symbolem jedu. Pokud nejsou k dispozici přírodní houby, je možné použít atrap z umělých hmot, které jsou součástí každého biologického kabinetu na škole. Tato série hub obsahuje vždy po dvou houbách stejného druhu, ale v různých vývojových stadiích. Na konci úseku mají potom děti k jedovatým houbám přiřadit symbol jedu a děti žákovského věku je i pojmenovat.
• Dary podzimu. Při této kontrole musí děti přiřadit plody různých stromů a keřů k příslušným větvičkám. Předškolní děti například přiřazují k větvičkám šípky, trnky, žaludy, lískové oře- chy nebo kaštany, zatímco mladší žáci hložinky, jalovcové bobule, jeřabiny, černý bez, bukvice. Také rodiče si mohou vyzkoušet své znalosti, například na plodech brslenu, svídy, dřišťálu, pámelníku nebo kustovnice cizí; mnozí se na této kontrole lecčemu přiučí.
• Z čeho se skládá naše Země? Na výskyt jednotlivých hornin nebo minerálů upozorňují poutače již v průběhu trasy (např. pískovec, čedič, žula, droba, křemen mléčný, záhněda, ametyst) a v závěru mají děti určit horninu, která se na trase vyskytla nej- častěji .
• Popletený les. Děti procházejí lesem, kde jsou zvířátka umís- těna v jiném prostředí, než ve kterém žijí, nebo se živí jinou po- travou, než je pro daný druh obvyklá, případně šišky či plody "rostou" na zcela jiných stromech. Můžeme použít plyšová zvířátka nebo vycpaniny z přírodovědných kabinetů. Tak třeba veverka po- jídá mrkev, zajíc lískové oříšky a liška žaludy. Zajíc má hnízdo na stromě, veverka noru pod mezí, vrána bydlí v budce. Na smrku rostou šípky a na dubu šišky. Děti mají postřehnout co nejvíce popletených jevů a v závěru úseku je určit. Na tento námět mů- žeme vytvořit i více úseků, případně celou monotematickou akci.
• Každému šálek čaje. V průběhu trasy děti natrhají plody nebo jiné části rostlin vhodné k přípravě čaje (šípky, třezalka, mateřídouška, jitrocel, listí maliníku, ostružiníku). Mělo by jich být tolik, aby vydaly na jeden šálek pro každého člena rodiny. V cíli natrhané suroviny pouze ukážou, čaj si každý uvaří až doma. Celý pochod můžeme také proložit řadou pohybových aktivit, podobně jako v předchozích dětských akcích.
• Přechod lanové lávky. Dětskou lávku zavěsíme nad měkkým terénem, zatímco rodičům lávku umístíme nad potůček či pro- láklinu.
• Útok na šiškožrouta. Každé dítě hází nalezenými šiškami do tlamy šiškožrouta a teprve po úspěšném zásahu může pokračovat v cestě. Vzdálenost hodu je diferencována podle věku dětí. Pokud máme více druhů šišek, můžeme připravit více šiškožroutů, ozna- čit je větvičkami stromů a děti se do nich mohou strefovat pouze příslušnými šiškami.

V závěru akce můžeme dětem připravit opékání brambor, va- ření bylinných čajů, pouštění draka nebo soutěž u ohně.

Táta, máma a já

Tento turistický pochod je určen rodinným kolektivům s dětmi mladšího školního věku. Na rozdíl od akcí pro děti předškolního věku můžeme do náplně zařadit řadu odborně technických zna- lostí, odpovídajících mentalitě uvedeného věkového stupně. Akce vznikla v Sovětském svazu a v poslední době našla své místo i v naší organizované turistice.

Délku trasy je třeba volit s ohledem na členitost terénu, roční dobu a vyspělost účastníků. Vzhledem k tomu, že jde o náborovou akci, neměla by délka trasy přesahovat 10 km.

Úkoly mohou hodnotit rodiče, některé otázky lze zodpovídat volbou z daných odpovědí, podobně jako je tomu u turistické sazky. Vždy v následujícím úseku cesty musí mít děti možnost prověřit si správnost svých odpovědí.

Ukázky jednotlivých kontrol:

• Táto, mámo, postavíme stan! Volíme jednoduchý typ stanu bez apsidy a s pevnými tyčemi. Na stanovišti umístíme názorný návod ke stavbě stanu, případně i bodovací systém, podle kterého si každá rodina může ohodnotit kvalitu postaveného stanu.
• Táto, umíš zacházet s busolou? Úkolem na tomto stanovišti je určit hlavní světové strany podle kompasu nebo busoly. Pokud to děti nedovedou, měl by je to táta naučit.
• Mámo, kdo umí lépe šít? Na kontrole probíhá soutěž mezi otcem a dětmi v přišití knoflíku; rozhodčím je pochopitelně maminka.
• Co nám říká mapa? .Na trase umístíme několik mapových nebo turistických značek a k nim vždy přiřadíme tři možné odpo- vědi, z nichž děti vybírají. Na další cestě si pak mohou zkontrolovat, zda odpovídaly správně.
• Odhad vzdáleností. Účastníci pochodu mají rozhodnout, který ze dvou daných předmětů v terénu je blíž a který dál, jestliže se předměty nacházejí v různém směru od pozorovatele. Volíme předměty do vzdálenosti 100 m, přičemž obě vzdálenosti by se neměly ani diametrálně lišit, ani příliš blížit.
• Znáte své bydliště? Na tomto stanovišti určují děti podle fotografií či pohlednic kulturní památky a přírodní zajímavosti ze svého nejbližšího okolí.
  

Do této akce můžeme opět zařadit řadu disciplín, uvedených již u předchozích dětských akcí. Vzhledem k věku ovšem mírně stupňujeme obtížnost.